Lidé, které potkáváme v obchodech nebo různých provozovnách služeb, mají jedno společné. Mají bez výjimky to štěstí, že mají peníze, které tu mohou utrácet. Tedy mohou je směňovat za zboží nebo služby, jež potřebují.
Jestli tu pak někoho nepotkáme, jsou to pak lidé, kteří peníze nemají. Sice by se sem i tito mohli někdy zajít podívat, ale proč by to dělali, když si stejně bez placení nic nepořídí a jenom by tak drásalo jejich nervy, jak se ostatní mají, zatímco oni ne?
Ale zatímco ti posledně zmínění nemají obvykle na růžích ustláno, neznamená to, že by si museli odpírat všechno nebo skoro všechno, to podle toho, zda mají aspoň nějaké drobné nebo ani ty ne. I tito si aspoň něco nakoupit mohou. A to v případě, že si dočasně vypomohou vzetím nějaké té půjčky.
Půjčka totiž může leckomu pomoci se zvládáním těžkých časů, v nichž se mu nedaří. Tu si lze vzít, aby se daly financovat důležité věci i tehdy, když se vlastních prostředků nedostává. A jestli je na půjčkách něco komplikované, pak jedině to, že není každá určená pro každého.
Lidé, kteří mají dost vysoké příjmy, čisté registry dlužníků a další pozitiva, si sice mohou půjčit prakticky kdekoliv, jenže ti, kdo nejsou takto dokonalí, mají nejednou problém s tím, že nejsou považováni za bonitní, tedy za dostatečně spolehlivé a důvěryhodné. A takovým se banky často zdráhají půjčit.
Ale možnosti půjčení si naštěstí nejsou jen doménou bank. Nabízejí se třeba i nebankovní hypotéky, a ty jsou tu právě pro lidi, kteří nejsou dokonalí a jimž by tudíž jen tak někde nepůjčili.
Kdo chce získat takovou nebankovní hypotéku, musí vlastně jenom nabídnout svoji nemovitost do zástavy a prokázat aspoň minimální schopnost splácet. A pak už nic nebrání tomu, aby dotyčnému v nebankovní společnosti půjčili až sedmdesát procent odhadní ceny oné nemovitosti, a to třeba až na dobu třiceti let. A to změní i učiněného chudáka v normálního solventního jedince.