Lze si koupit přátele?

Je smutnou pravdou, že ač není člověka, který by po přátelství netoužil, nejednou se lidem přátel nedostává. A jsou mezi námi i tací, kteří chřadnou jenom proto, že nemají dost možná ani jednoho jediného kamaráda. A nemusí to být nezbytně jen jejich vina.

Žijeme prostě ve společnosti, kde se přátelstvím neopovrhuje, kde je toto vesměs důležité, ovšem bohužel ne nejdůležitější. Našinec chce přátele mít, jenže pak si uvědomí, že je dejme tomu ve skluzu, za chvíli mu to jede, musí rychle do práce, musí zvládnout nákup, úklid, musí zaběhnout na úřad nebo k doktorovi, do banky, na poštu, kdekdo ho posílá dokonce do… prostě do horoucích pekel; a v tu ránu prostě nemá na kamarády čas.
Nemá ho jednou, nemá ho podruhé, potřetí,… A nakonec zjišťuje, že už se s kamarády neviděl celé věky, dost možná od posledního třídního srazu před iks lety, že už o nich nic pořádně neví, že mu sešli z očí i z mysli. Pokusit se s tím něco udělat? Ano, chtělo by to něco podniknout. Třeba zítra, nebo za týden, nebo až jednou…
A skutek utek. A kamarádi s ním. Takoví se rozprchnou do světa a zůstane po nich nakonec nanejvýš nějaká ta mlhavá vzpomínka. A člověk je sám.
I když by vlastně vůbec sám být nemusel. A to ani tehdy, když na lidské kamarády vážně nemá ani trochu času. Protože dnes už existují alternativy.
Pokud chce člověk dneška přítele, může si tohoto pořídit klidně i v elektronické verzi. Tedy robotického.

Zatím jsou tito k vidění zejména v japonských domácnostech, ovšem přibývají a je velice pravděpodobné, že se v budoucnu rozmnoží i u nás.
Existují třeba elektroničtí pejsci, chovající se úplně jako psi opravdoví a navíc mající tu výhodu, že je lze kdykoliv vypnout, že se nemusí krmit a odpadají třeba i starosti se štěňaty, jež si skutečný pes užene, jakmile je příležitost. Existují i robotičtí pavouci nebo elektroničtí domácí pomocníci, kteří pro člověka pracují, aniž by za to chtěli dostat zaplaceno, a protože kybernetika kráčí mílovými kroky kupředu, nebylo ani to právě vyřčené posledním z toho, co je lidstvu v tomto oboru k mání.
Takový je dnes třeba i elektronickým partnerem vypadajícím úplně jako člověk, jenž s druhými normálně konverzuje, komentuje události. A taky se svým majitelem spí.
Což sice dost možná připadne někomu poněkud eklhaft a možná by naše krásnější polovičky protestovaly nebo se zhnuseně odvracely, kdyby to na vlastní oči viděly, jenže…
Jenže bych byl rád, kdyby chlapům podobné výstřelky prostě tolerovaly. Stejně jako my chlapi tolerujeme jejich zde už dávno zdomácnělé „milence na baterky“. Tedy robertky. Kteří jsou vlastně totéž, jen daleko primitivnější. A kolik práce nejednou u nás doma odvedou!